David Alfaro Siqueiros

se jmenoval vlastním jménem José Alfaro, byl to mexický malíř. Maloval rozsáhlé monumentální malby. Vedle J.C.Orozca a D. Rivery byl hlavním přestavitelem monumentální malby, maloval motivy z mexických dějin, revoluční a historické náměty. Maloval v Mexiku, USA, Chile a na Kubě v Havanně. Nemaloval klasicky, ale pomocí stříkací pistole. Byl účastníkem občanské války ve Španělsku.

Narodil se 29. prosince 1896 v Chihuahua. Svoje malířské vzdělání začal v letech 1912 až 1913 nejdříve na Akademii de San Carlos v Mexiko City. V tuto dobu se nacházelo Mexiko v občanské válce Mexické revoluce. Také Alfaro bojoval od roku 1914 v armádě konstitutionalistů. V roce 1918 byl poslán jako vojenský attaché do Evropy. V Paříži se setkal a poznal malíře Diega Riveru a oni dva vlastně vyvinuli základní myšlenky muralismu, které spočívaly na mexických a i evropských tradicích nástěnné malby. Rivera mu zde představil také malíře jako Matisse, Moglianiho a Picassa. Po svém návratu do Mexika, na začátku dvacátých let, dostal Alfaro, jako i jiní malíři ze skupiny muralistů, první zakázky na nástěnné malby ve veřejných budovách. Jako první byla jeho malba v roce 1923 v Escuela National Preparatoria – Elementy a Mýthy. Založení „Odborů pro technické pracovníky, malíře a kreslíře Mexika“ bylo také v tomto roce a Alfaro byl zvolen jako generální sekretář. Tento spolek vydával noviny El Machete, které se rychle etablovaly jako noviny komunistické strany Mexika. Alfaro ale byl ze strany v roce 1926 vyloučen, přesto zůstall i nadále přesvědčený komunista a stalinista. Alfaro také na nějaké roky „pověsil malování na hřebíček“ a věnoval se politické kariéře. Založil další spolky, organizoval stávky. Dostával se stále častěji do konfliktu s porevolučními vládami, byl několikrát odsouzen k delšímu pobytu ve vězení a musel dost čast do vyhnanství. A i s Riverou už se neshodl tak, jako ze začátku. Kritizoval Riveru za jeho přidržování se byzatských tradic, později Riverův takzvaný kult zemědělců a přehnaný primitismus. Rivera to odbýval jenom slovy: Diego maluje a Siqueiros mluví. Alfaro byl, jako i Rivera, po celý čas svého života přesvědčený komunista a revolucionář. Mnoho jeho maleb to dokazuje. Maloval utlačování a vykořisťování malých, obyčejných lidí a grorifikoval mexickou revoluci. Ale jeho politické akce nebyly bez vybočení. V roce 1940 vedl skupinu, která chtěla zabít Trockého, který žil v Mexiku v exilu. V tuto dobu už se rozmíšky mezi Diegou a Alfaresem netýkaly jenom malby ale i politických názorů. Alfaro byl přesvědčený stalinista a z toho důvodu chtěl Trockého zabít. Rivera naopak byl zastánce trockismu a uvítal, když byl Alfaro v roce 1929 ze strany vyloučen. Trockij tehdy atentát ve svém domě přežil, když se schoval pod postel, ale ne na dlouho, o tři měsíce později se atentát povedl. Byl zavražděn jedním stalinistickým agentem. Alfaro byl kvůli atentátu zatčen a strávil potom několik let ve vyhnanství. Ale i přesto dostával zakázky na malby ve veřejných budovách, jako třeba v Castillo de Chapultepec, bývalém presidentském paláci a nebo Palacio de Bellas Artes, kde jsou jeho díla i dnes k vidění. Na začátku třicátých let se Alfaro stal známý svou experimentální dílnou na vyzkoušení nových materiálů a technik v New Yorku, zde se zúčastnil i mladý Jacson Pollock. Alfaro byl přesvědčený, že nové umění vyžaduje také nové materiály a používal pro své obrazy tehdy materiály jako nitrocelulozové laky a také i silikon. Dost brzy Alfaro poznal, že nelze podceňovat práci médií a proto chtěl tohoto využít také pro svá díla. Názvy jeho prací, jako: Proletářská obět /1933/, Zrození fašismu /1936/, Nová demokracie /1945/ ukazovaly politické varování. Po porážce španělské občanské války se toto objevilo i na jeho obrazech: Povalení, ale neporažení /1939/ a Vzlykání /1939. Také by se to dalo přeložit Pláč. Alfaro byl v letech 1932 až 1933 profesorem na Chouinard School of Art v Los Angeles a v roce 1941 pracoval v Chile. Během svého posledního a nejdelšího vězení, od roku 1960 až do roku 1964, sepsal Alfaro svoji autobiografii s názvem: Nazývali mě „velkým plukovníkem“.

Alfarovy obzary se „mluví“ silnou řečí, ať se to líbí a nebo ne. Jsou gigantické, bombastické a často i brutální. Fakt je, že Alfaro nebyl nikdy jenom vlažný „spolucestující“, dával nekompromisně najevo svoje názory a přesvědčení.

David Alfaro Siqueiros zemřel 6. ledna 1974 v Mexiko City.